Poslední oborový den školního roku 2025/2026 na téma historie módy se uskutečnil ve čtvrtek 5. února 2026. Všichni jsme se ráno sešli u recepce školy a vydali jsme se do třídy 6. B v 1. patře. Někdo si přinesl svůj vlastní nápad na tvorbu, ostatní dostali návrh od paní učitelky. Někdo háčkoval, jiný šil hlavu loutky či kabelku z džínoviny. Se vším nám rády a ochotně paní učitelky pomohly. Já jsem si vymyslela ušití zavinovací sukně.
Historie sukní sahá až do pravěku, kde nebyl oděv rozdělen na dámský a pánský. Postupem doby měly rozmanitý vývoj až do současnosti, kdy je sukně spíše pro ženy a dívky. Podle tvaru můžeme rozlišit balonové, volánové, áčkové, půlkolové, kolové. Podle délky můžeme sukně rozdělit na mini, nad kolena, pod kolena, midi sukně a dlouhé sukně. Také se rozdělují podle ročního období či podle příležitosti nošení. Důležitou roli hraje i materiál, ze kterého jsou vyrobeny. Nejčastěji máme sukně bavlněné, jsou i s elastenem nebo z džínoviny.
K ušití zavinovací sukně jsem potřebovala bílou bavlněnou látku, světlemodrou stuhu, nitě, jehly, knoflíky, metr, špendlíky, šicí stroj, barevnou křídu a fixy na textil. Nejprve jsem si střih vyzkoušela doma na panence. Ve třídě jsem si nejprve změřila délku sukně a obvod. Střih jsem si nakreslila na látku barevnou křídou na textil a vystřihla. Paní učitelka mi na šicím stroji pomohla našít zavazovací stuhu do pasu. Celou sukni jsem pokreslila jarními motivy – kytky, králíček, slunce – a našila jsem knoflíky ve tvaru motýla a pár stužkových kytiček. Ušití sukně byl můj první větší pokus v šití. Udělala jsem několik chybiček, tak se nedá moc nosit, ale jsem ráda, že jsem dostala prostor si to vyzkoušet. Vím, že to nebylo mé poslední šití a příště se z chyb poučím, a třeba to bude i vhodné k nošení. Všem ostatním se výrobky povedli a dopoledne jsme si užili.
Třetí oborový den se mi moc líbil. Měla jsem příležitost vyzkoušet něco jiného, protože doma k tomu nemám moc příležitostí. Ráda vyrábím maličkosti většinou pro ostatní. Všechny tři oborové dny jsem si užila a doufám, že příští rok budu mít také štěstí na téma.
Adéla Matoušková, 6. B
Ve čtvrtek pátého února jsme se sešli v 8:50 na Ládví, abychom šli navštívit mešitu na Černém Mostě. Nejdřív jsme nastoupili do autobusu a jeli jsme na metro C a potom jsme vystoupili kousek od mešity a došli jsme tam pešky.
Mešita z venku vypadala jako normální budova. A hned jak jsme vstoupili dovnitř, tak jsme si museli sundat boty a všude na zemi byl koberec. Je to tak proto, že mešita je svaté místo určené k modlitbě. A boty nosí zvenku špínu, bláto a prach, proto se nesmí nosit dovnitř, aby se místo udržovalo čisté. A koberec je zde hlavně kvůli pohodlí, aby lidé mohli pohodlněji sedět na čistém a měkkém povrchu a také se lépe modlit a klečet při modlitbě.
Jakmile jsme si sundali boty, tak jsme šli do modlitebního sálu, kde jsme si odložili bundy a batohy a poté nás přivítal imám, což je člověk, co vede modlitbu v mešitách. Jakmile nás přivítal, tak jsme si v modlitební místnosti sedli na zem a imám nám začal vyprávět o islámu.
Že islám vznikl v 7. století na Arabském poloostrově, konkrétně v městě Mekka. Jeho zakladatelem je prorok Mohamed. Podle muslimské víry Mohamed dostal od Boha zjevení, která později napsal do svaté knihy, které se říká Korán. Islám se rychle šířil po Arábii a později i do Afriky, Evropy a Asie.
Věřícímu v islám se říká muslim. Být muslim znamená věřit v islám a žít podle jeho pravidel. To zahrnuje hlavně věřit v jediného Boha Alláha, který podle muslimů je úplně nejvyšší bytost, která stvořila všechno, neboli vesmír a všechen život na Zemi. Také modlit se pravidelně a dodržovat půsty.
Mešita je pro muslimy něco jako kostel, je to místo modlitby, ale také místo setkávání a vzdělávání. Lidé se tu modlí většinou na zemi, proto si před vstupem sundávají boty a na zemi je koberec. Uvnitř bývá výklenek zvaný mihráb, který ukazuje směrem k Mekce, což je město, kde se narodil prorok Mohamed.
Islám je dnes druhé nejrozšířenější náboženství na světě hned po křesťanství se skoro dvěma miliardami věřících.
Potom nám imám ukázal, jak se muslimové modlí. Jako první přijde očista, to znamená, že před modlitbou si umyjí ruce, ústa, nos, obličej, paže až po lokty, hlavu, a pokud máš vousy, tak i vousy, a také nohy až po kotníky. Při tom se často potichu modlí a soustředí na Boha.
Poté se postaví směrem k Mekce, udělají pohyb rukama směrem za sebe, jakože tam dávají všechny své starosti a teď se soustředí jenom na Boha. A začnou recitovat verše z Koránu, poté se ukloní. Po uklonění následuje kleknutí na kolena a dotyk čela se zemí, tomuto pohybu se říká sudžúd.
A tohle byl konec naší návštěvy této mešity. Protože po ukázce modlitby jsme si šli pro bundy a batohy, nasadili jsme si boty a šli jsme do školy.
Tento výlet se mi moc líbil a dozvěděl jsem se spoustu věcí o islámu.
Tomáš Bohatec, 7. B
Dnes se naše oborová skupina vydala na místo, kde padl poslední ze Tří králů Václav Morávek. V parku na Praze 6 u Prašného mostu je památník těmto třem hrdinům protinacistického odboje.
Morávek byl vynikající střelec (předválečný přeborník Československé armády ve střelbě z pistole) a všude s sebou nosil dvě pistole a několik zásobníků. Jelikož byl též hluboce věřícím křesťanem, nosil s sebou vždy i kapesní Bibli kralickou, v níž si každý večer, bylo-li to možné, četl. Když se ho Mašín na jednom z jejich prvních setkání zeptal, v co vlastně věří, odpověděl mu legendární větou: „Věřím v Boha a ve své pistole!“
Morávek mezi Třemi králi vynikal místy až ztřeštěnou odvahou.
Na pražské velitelství gestapa pravidelně doručoval ilegální časopis V boj (říkalo se tomu „povinný výtisk“).
Čest jejich památce!
Mgr. Zdeňka Rumlová
Oborový den, který se konal 5. 2. ve čtvrtek, jsme se podívali do Porsche Praha Prosek. To je luxusní autosalon s auty značky Porsche.
Dostali jsme se tam autobusem, tím jsme jeli na Sídliště Ďáblice, kde jsme měli sraz, potom jsme si dali cca 2km procházku přes Střížkov a byli jsme tam. Před prodejnou jsme si dali rychlou poradu, jak se chovat a jak se nechovat. Pan učitel nám taky řekl, že od toho nemáme nic čekat, protože je tam nový majitel a nebyl si jistý, jestli nás třeba do aut pustí i sednout. Ale nakonec jsme vešli dovnitř, tam čekal vedoucí servisu a druhý asi vedoucí prodeje. Ti nám řekli něco o Porsche, např. že prodali něco okolo 700 kusů Porsche, z toho nejvíc modelů Taycan. To je model rodinného sportovního auta se čtyřmi sedadly a jedním uprostřed. Nejlepší informace pak bylo to, že si do všeho můžeme sednout. Takže jsme seděli v Porsche 718 Cayman GT4 RS, v Porsche Taycan Turbo GT , Porsche 911 GT3. Byly tam typy aut od SUV po supersportovní auto. Jedno dokonce i s pohonem 1000 koní. Procházeli jsme se tam asi čtyřicet pět minut, a pak nás pan učitel zavolal, že nás vezmou do servisu, kde opravovali všechny modely Porsche. Tam to bylo fakt hustý, protože tam byla ta auta různě rozložená. Ale nejlepší na tom bylo, že tam byly i staré modely Porsche jako Porsche 911 Carera. Cestu zpátky jsme zvolili metrem, protože jsme měli ještě čas a rozhodli jsme se, že si dáme rozchod na Ládví.
Potom jsme den s kamarády zakončili dobrým obědem. Oborový den jsem si moc užil, všechny ty dny pan učitel za mě vymyslel úplně skvěle a jsem moc rád, že jsem se přihlásil zrovna k němu. Jednou takové auto koupím mamince.
Filip Neděla, 7.A
Na třetí oborový den jsme zůstali ve škole. Přišly k nám dvě slečny z Linky bezpečí a měly pro nás připravený bohatý program. Na začátku jsme se bavili o psychické hygieně a jak se dobře starat o naše psychické zdraví. Udělali jsme si takový trojúhelník, který obsahoval tři kategorie, tělo, myšlenky a emoce. K těm jsme pak dopisovali všechny negativní věci, co nás napadly pod těmito kategoriemi. Viděli jsme, jak se všechno v našem těle propojuje a jak nás to ovlivňuje. Dále jsme si povídali o Lince bezpečí, a jak funguje, pustili jsme si i krátké video. Pak jsme si zahráli takovou hru, jestli jsme všemu porozuměli a také jsme si o tom povídali. Celý oborový den byl asi nejzajímavější ze všech a moc jsem si to užila.
Karolína Kroutilová, 8. B
Na třetí oborový den jsme se vydali do SC Palmovka na Boulder a na Indoor Rowing (trenažer na veslování). Když jsme dorazili na místo, rozdělili jsme se do dvou skupin, šestá a sedmá třída šla spolu nejdřív na boulder a osmá a devátá třída na Indoor Rowing.
Když jsme se přezuli, tak jsme se šli rozcvičit a vyzkoušeli jsme zavázat uzel jménem autíčka. Šli jsme na Boulder, kde jsme si vyzkoušeli pár cest. Když jsme si prolezli pár cest, zahráli jsme si vybiku, která má docela zajímavě upravená pravidla: měli jsme dva míče, když jeden získáš, můžeš vybíjet jenom, když se držíš stěny, ale jinak můžeš běhat po zemi, a když tě vybijí, musíš se deset vteřin nohama opírat o zem. Pak jsme si ještě zkusili vylézt normální cestu s jištěním, což mě také moc bavilo.
Potom jsme se šli přezout do sálové obuvi a nasvačili jsme se. Když jsme se nasvačili, sedli jsme si na trenažer a pan instruktor vysvětlil pár základních informací podle obrázků a vyzkoušeli jsme si veslování. Potom jsme si nastavili nejmenší čas, což byly čtyři minuty, abychom se připravili na jednominutový závod. Potom jsme ještě jednou dali čtyři minuty na trénink a ještě jsme si zahráli hru jménem rybičky. Hra spočívá v tom, že se snažíš chytit rybu a to ti dává body, ale jsou tam i velké ryby, které tě můžou sníst a tím ti odečíst body. Nejvyšší skóre bylo přes tisíc tři sta, což je opravdu hodně. Já jsem dal jenom kolem devíti set.
Celkově jsem si poslední třetí oborový den moc užil. Bavilo mě lézt Boulder i Indoor Rowing. Jsem moc rád, že jsme se na poslední oborový den vydali zrovna sem. Je trochu škoda, že letos už nikam nepůjdeme, ale i tak jsem si jak dnešní, tak i předchozí oborové dny opravdu moc užil.
Filip Kostlivý, 6. B
Náš 3. oborový den jsme strávili opět v centru Prahy. Kolem desáté jsme vystoupili na stanici metra Florenc a odtud jsme pěšky došli do Muzea hlavního města Prahy, které jsme měli v plánu si prohlédnout.
V prosinci 2025 byla totiž po více než pěti letech rekonstrukce znovu otevřena hlavní budova Muzea hlavního města Prahy na Florenci. Budova prošla celkovou modernizací – má nové výstavní prostory, interaktivní expozice a velký sál s digitálními projekcemi, které nás doslova vtáhly do historie města.
Největší pozornost upoutal slavný Langweilův model Prahy, který detailně zachycuje více než 2 000 budov Prahy z počátku 19. století a který jsme si mohli prohlédnout zblízka díky rozmístění ve dvanácti vitrínách. Dále jsme viděli interaktivní části, které využívají moderní technologie k vyprávění historických příběhů a proměn Prahy v čase. Na výstavě jsme si mohli prohlédnout také různé artefakty a dozvědět se, jak se město vyvíjelo – od starších dob až po 19. století, kdy Langweil model tvořil. Díky tomu jsme lépe pochopili, jak Praha vypadala v minulosti i jak se měnila až do dnešní podoby.
Po více než hodinové návštěvě muzea jsme se opět vydali směrem k metru Florenc a naše skupina se kolem poledne rozešla jako obvykle ve stanici metra Ládví.
Simona Sedlářová, učitelka Nj a Hv
