Historie módy
Dne 23. 9. 2025 byl náš první oborový den. Sraz jsme měli v 9:00 na zastávce Ládví. Odtud jsme se vydali metrem do Uměleckoprůmyslového muzea, které se nachází v blízkosti Palachova náměstí v části Praha Josefov. Před muzeem jsme si chvíli povídali o tom, co tam vlastně všechno uvidíme.
Vešli jsme do muzea a šli jsme si odložit batohy. Historická budova muzea byla postavena v letech 1897–1898 v novorenesančním stylu. Uvnitř budovy je velké schodiště, které je zdobené po stěnách, a i stropy mají bohatou výzdobu. Odložili jsme batohy a šli po schodech nahoru, kde byla první část expozice nazvaná ART, LIFE. Cestou po schodech jsme míjeli krásné barevné vitráže a velké obrazy.
Přišli jsme do prvního patra, do místnosti, kde byly broušené sklenice a kalichy, keramické nádoby, talíře, vše různě zdobené, dále oltáře a mnoho jiných náboženských předmětů. Na druhé straně budovy, ale na stejném patře byly další místnosti, které byly zaměřené na určitý druh oblékání, bydlení až po různé designové i užitné modely a nechyběly také fotografie. V jedné místnosti byly ukázané starší asi rokokové šaty až do současnosti, kabelky, boty a šperky. V další místnosti byly stoly, židle, hodiny a nábytek z různých období až po moderní vybavení domácností. V tomto křídle budovy jsme dostali hodinový rozchod, abychom si v klidu prošli všechny místnosti. Mě se nejvíce líbil červený psací stroj a šperky.
Potom jsme šli po chodech dolů, kde byla velká knihovna, ve které byla spousta knížek a i počítače. V knihovně byli samozřejmě i stoly a židle, aby si čtenář mohl sednout a v klidu číst.
Tady nám končil rozchod a šli jsme zpět do přízemí za paní učitelkou. Pak už jsme si šli vzít batohy do šatny a povídali si o tom, co budeme dělat na příštích oborových dnech. Opustili jsme muzeum, a to už jen následoval odjezd zpět do Ďáblic.
Lukáš Slavík, 6. B
Tři králové
V úterý 23. září 2025 se naše oborová skupina vydala vlakem do Kolína a potom autobusem do Lošan, kde je Památník Tří odbojů. Navštívili jsme rodný statek prvního ze tří králů Josefa Mašína. Za 1. světové války vstoupil do československých legií a byl několikrát vyznamenán za statečnost.
Za 2. světové války se stal členem zpravodajsko-sabotážní skupiny, přestože už byl ženatý a měl tři děti. Když zajišťoval radiové vysílání do Londýna, byl zatčen gestapem, krutě vyslýchán a 30. června 1942 zastřelen na Kobyliské střelnici. Blízko Kobyliské střelnice je dnes Mašínova ulice.
Ve vstupní části Památníku jsme si mohli přečíst a poslechnout znění dopisu, jímž se Josef Mašín loučí se svou rodinou v pankrácké věznici. Tento dopis byl
ukrytý v cele a našel se až po válce. Podívali jsme se na film o historii rodu Mašínů a prohlédli jsme si exponáty. Zastavili jsme se také v nezastřešené části, kde je zasazena moruše, oblíbený strom Josefa, který se stal symbolem svobody a naděje.
Zdeňka Rumlová
Muzeum Trabant
Během prvního oborového navštívili žáci Muzeum Trabant v Motole. V exteriéru muzea byla možnost si prohlédnout venkovní exponáty trabantů, např. Trabant 500 P50/1 Deluxe z roku 1961, Trabant 1.1 Universal nebo Trabant 500 P50/2 Deluxe. V interiéru muzea bylo k vidění mnoho značek a produktů bývalé NDR i stávajících. Nahlédnout bylo možné také do autentické autodílny, jak se auto trabant opravuje. Žáci měli možnost zhlédnout krátký film, diapozitivy nebo si zajezdit s malými modely na autodráze. Zajímavým zážitkem byla možnost vyzkoušet si řízení samotného trabantu a vyfotit se na motorce továrny IFA. Na závěr exkurze byla zajímavým zpestřením oprava a startování jednoho z trabantů. Po příjemně stráveném dopoledni jsme se odebrali do svých domovů vybaveni novými znalostmi stran německých firem.
Martin Mošnička, učitel NJ
Blázníš? No a!
Dne 23. 9. jsme se vydali na Smíchov, kde jsme navštívili budovu organizace Cestou necestou. Tam jsme měli domluvený program „Dítě v hlavní roli“.
Ujali se nás tři příjemní pracovníci této organizace, kteří pro nás měli připravený tříhodinový bohatý plán. Povídali jsme si o našem duševním zdraví, o tom, když se cítíme psychicky špatně, ale také o tom, když cítíme, že někdo z našich blízkých se také nemusí cítit v pohodě. Hráli jsme i bingo o tom, jak řešíme pro nás stresující chvíle, kde jsme se dozvěděli i něco o našich spolužácích. Dále jsme rozebírali tři příběhy o třech dětech s nějakým problémem a naučili jsme se, jak v takových situacích reagovat nebo jak pomoci. Dělali jsme spoustu dalších aktivit, jako vyplňování našeho osobního krizového plánu nebo jsme mohli pokládat anonymní dotazy, ale na to nám už nezbylo tolik času, protože jsme se museli přesunout do naší další destinace. To byla kočičí kavárna, kde jsme strávili zhruba hodinu. Měli jsme možnost si objednat něco dobrého a přitom se mazlit s roztomilými kočkami. A tak jsme zakončili náš oborový den, který si, věřím, všichni z nás moc užili.
Kroutilová Karolína, 8. B
Curling
V den prvního oborového dne jsme vyrazili do Centra Třešňovka na Zbraslavi na curling. Když jsme tam dorazili, tak jsme se převlékli a přezuli do sálové obuvi (sálová obuv byla nutná, abychom nepoškrábali led). Pan instruktor nám zkontroloval, případně očistil podrážky a představil se. Hodně mě překvapilo, že na to tak dbají, aby se led nepoškrábal, nebo jinak nepoškodil. Pak jsem si ale uvědomila, že jinak by kameny dobře neklouzaly. Pan instruktor nám rozdal klouzačky a košťata. Klouzačka je taková klouzací podrážka, která slouží k tomu, aby to těm, kteří posílají kámen, klouzalo a měli delší odraz. Koště slouží k zahřívání ledu, aby kámen dojel dál, nebo nám posloužilo jako opora, když jsme měli klouzačku. I tak někdo, včetně mě, spadl. Ještě nám řekl a naučil nás, že i jenom na klouzačce jde stát.
Začal nám vysvětlovat pravidla a nejdříve nás naučil odraz a poslat ten kámen. Potom nás rozdělil do čtyř družtev a už se šlo hrát. Hřiště bylo na dvě dráhy, takže na každé dráze hrála dvě družstva proti sobě. Nejdříve jsme hráli normální hru, ale pak nás pan instruktor naučil MINI curling. Ten je úplně stejný, ale je na krátkou vzdálenost. Hrála jsem ho čtyřikrát a z toho moje družstvo vyhrálo třikrát. Vždy, když se dohrálo, tak se kameny musely uklidit do vyznačeného pole, aby byly připraveny na další hru.
Moc se mi to líbilo a byla zábava objevit zase něco nové. Moc bych to všem doporučila, protože je to opravdu zajímavý sport a taky vřele doporučuji se hodně teple obléknout (mluvím z vlastních zkušeností). Možná se to nezdá, ale je to velmi náročný sport. Byli tam moc hodní instruktoři a chápali, že nám to na začátku vůbec nejde. Už se velmi těším na další oborový den.
Gabriela Kostlivá, 6. B
Praha tak trochu z jiné perspektivy
Náš 1. oborový den jsme strávili v centru Prahy. Vystoupili jsme na stanici metra Staroměstská a odtud jsme pěšky pomalým tempem došli na Křižovnické náměstí před Karlovým mostem, kde jsme měli za úkol vyzvednout vstupenky do Muzea Karlova mostu a na vyhlídkovou loď po „Pražských Benátkách“.
Naše výprava začala na Karlově mostě, kde jsme patnáct minut čekali, než naše vyhlídková loď přijela pod první oblouk Karlova mostu.
V poledne jsme se nalodili na palubu původní dřevěné výletní lodi Mokrýš. Každý žák dostal zmrzlinu nebo perník a nápoj a naše plavba po Vltavě začala. Trvala 50 minut a byla kouzelná. Pan kapitán nám povyprávěl o všech budovách, palácích a mostech, které jsme stihli za dobu naší plavby vidět. Asi nejkrásnější zážitek byla Čertovka, umělý vodní kanál na Malé Straně, který odděluje ostrov Kampa od zbytku Malé Strany a je napájen z Vltavy.
Druhá část naší výpravy pokračovala ve 13 hod. v Muzeu Karlova mostu, kde na nás už čekala naše kvalifikovaná průvodkyně Olga. Olinka nám ukázala bývalé prostory Křižovnického špitálu, kde se nachází ve skleněné vitríně dřevěné modely původního Juditina mostu a dnešního Karlova mostu, původní stavební kameny obou mostů, základy Juditina mostu v podzemí historického špitálu a další historické památky, které jsou spjaty se založením a následnou stavbou Karlova mostu.
Naše tajuplná výprava za poznáním historické Prahy z perspektivy výletní lodi na Vltavě skončila kolem 14. hod. a my jsme vypravili zpět do Ďáblic. Měli jsme velké štěstí, počasí nám celkem přálo, sluníčko sice nesvítilo, ale bylo příjemných 15 stupňů a nepršelo.
Simona Sedlářová, učitelka Nj a Hv
