Pražská muzea aneb se Zemanovou za Zemanem
Tento oborový den jsme navštívili Muzeum Karla Zemana nedaleko Karlova mostu. Před vstupem do muzea dostali žáci pracovní list, který po vyluštění skrýval číselný kód do zámku od truhly, jež ukrývala poklad. Žáci objevili kód velmi brzy. Z truhly potom vytáhli sešity plné her a úkolů, které byly jejich odměnou.
V muzeu se nacházely rekvizity a postup tvorby z nejznámějších filmů Karla Zemana. Hned u vchodu nás vítalo velké plátno, na které se promítala scéna z filmu Cesta do pravěku. Kluci jedoucí v loďce a ze břehu se na ně dívá velký mamut. Ve vedlejší vitríně byl onen mamut a filmová scéna založená na jednoduchém triku. Když je mamut blíž kameře, zdá se být velký ve srovnání s loďkou.
V další místnosti byly triky s perspektivou, se skládáním obrazu, v předposlední místnosti si mohli žáci rozpohybovat obrázky, které měli k dispozici. V poslední místnosti bylo zelené plátno a velká koule z filmu Baron Prášil, na kterou si mohli žáci nasednout a zahrát si v pověstné scéně s dělovou koulí. Vzniklé video si mohli poslat na svůj email.
Po prohlídce muzea jsme se vydali zpět na Malostranské náměstí, kde nás v Malostranské besedě už vyhlížel pan lektor se svou asistentkou. Čekal nás workshop na téma rukodělný film. Žáci si zkusili vytvořit jednoduchý film, doplnit ho hudbou, respektive zvuky, které si zkusili zahrát na speciální desce. Zkusili si filmový pás kolorovat, různě hřebíkem poškrábat. Také viděli starou promítačku, kameru, pozorovali, jak se takový film dříve ručně střihal. Bylo to velmi zajímavé.
Oborový den se vydařil, žáci si odnášejí mnoho nových vědomostí a zážitků.
Lenka Zemanová
Japonsko – Japonská zahrada
Tento oborový den jsme navštívili Botanickou zahradu, abychom poznali její část, kterou je Japonská zahrada. V té jsme měli prostor na to, abychom si ji prošli, jakým tempem chceme. Dozvěděli jsme se, že základními prvky zahrady jsou voda, kámen a rostliny. Japonská zahrada se také stala tradičním místem konání výstavy bonsají. Nejdůležitějšími rostlinami jsou slivoně, borovice, pivoňky a javory, které v tento den už zahradu začínaly barvit do podzimních barev.
Historie vojenství a vojenská technika
V rámci druhého oborového dne jsme vyrazili do Leteckého muzea v Praze - Kbelích. I zde jsme měli průvodce, tentokrát samotného vedoucího muzea, pana Miroslava Khola. Na počátku jsme navštívili dva hangáry, v prvním byla letadla z první světové války, ve druhém stroje z druhé světové války. V největším hangáru jsme pak viděli spoustu všech možných letadel a dalších exponátů týkajících se české historie vojenského i civilního letectví – včetně expozice věnované našim letcům v zahraničí za druhé světové války.
Na většině žáků bylo vidět, že tanky táhnou více než letadla, ale i tak si všichni prohlídku užili, mnoho nového se dozvěděli a už se těšíme na příště.
Jiří Zeman
Po stopách Jindřišky Novákové
Ráno se naše oborová skupina vydala stejnou cestou jako minule, ale na jiné místo, a to byl Libeňský zámek. Tam nás přivítal pan Michal Švarc. Udělal nám krásnou přednášku o druhé světové válce a o samotné operaci Anthropoid a o Jindřišce a její rodině. K tomu promítal ne moc pěkné obrázky např. A. Hitlera nebo mučení lidí v koncentračních táborech... Pan Švarc povídal o tom, jak to měla Jindřiška Nováková těžké.
Když Němci obsadili území, kde Jindřiška s její rodinou bydlela, tak je vyhnali a museli se přestěhovat do Prahy, tedy do Libně. Jindřiška nikoho neznala a bylo to pro ni těžké jako pro nás, když se přestěhujeme do místa, kde jsme nikdy nebyli a nikoho tam neznáme. V Praze-Libni začala chodit do základní školy.
Po přednášce každému z nás pan Švarc daroval knížku, kterou zpracoval ještě s paní Neradovou. Knížka se jmenuje “Statečnost je ženského rodu” a je o všech ženách, které pomohly parašutistům. Pan Švarc nás potom vzal na procházku kolem památných míst a něco nám k nim pověděl. Třeba nám ukázal roh, kde parašutista Kubiš opřel zakrvácené kolo, pro které Jindřiška musela jít. Po procházce jsme se s panem Švarcem rozloučili a jeli jsme do školy.
Knížka se mi líbí a určitě mám v plánu si jí přečíst.
Karolína Kroutilová ze 6.B
Secesní Praha a tajuplný Franz Kafka
Dnes jsme navštívili opět centrum Prahy. Vyjížděli jsme v 8.30 hodin od školy a naše první zastávka byla prohlídka Hotelu Century Old Town Prague v ulici Na Poříčí.
Vystoupili jsme na metru Náměstí Republiky a hledali jsme barokní budovu, kde spisovatel Franz Kafka pracoval jako právník a to v době, kdy to ještě nebyl hotel ale Dělnická úrazová pojišťovna.
V lobby hotelu jsme počkali na naše dvě průvodkyně hotelem, obchodní a event manažerku, které nás zavedly do Kafka-baru. Zde byl pro naše žáky připraven kviz k životu a dílům Franze Kafky. Pak se naše oborová skupina rozdělila na dvě skupiny a každá se svou průvodkyní měla možnost hodinové prohlídky hotelových pokojů a slavné Kafka Suite, která byla původně Kafkovou pracovnou. Nádherné interiéry jednotlivých pokojů, štuky na stropech a ozdobné schodiště nás všechny nadchly.
Na počest Franzy Kafky je celý hotel prodchnut literární atmosférou, jako stopy inkoustu na tapetách, rozpitý inkoust na kobercích a všudypřítomné iniciály Franze Kafky. V recepci hotelu můžeme vidět bustu slavného spisovatele.
Po prohlídce hotelu jsme šli pěšky směrem na Národní třídu, kde jsme si prohlédli zvenčí Topičův dům a zevnitř kavárnu Louvre, secesní skvosty staré Prahy.
Oborový den se nám vydařil i díky slunečnému počasí a dobře naladěni jsme se kolem 13. hodiny vrátili na oběd do školy.
Simona Sedlářová, učitelka Nj
Zimní sporty
Druhý oborový den jsme šli na lyžařský trenažér. Sraz jsme měli v 7:15 hodin před školou, odkud jsme jeli do zábavního parku Krtkův svět v Horních Měcholupech. Tam nás u vstupu do areálu přivítal pán, který nás zavedl do budovy, kde se nám představili dva instruktoři lyžování. Poté jsme se rozdělili do dvojic, ve kterých jsme se postupně na lyžařském trenažéru střídali. Nejdříve jsme se učili základy a pak jsme se učili i něco víc, podle toho jak nám to šlo. Každý byl na trenažéru celkem třikrát. Po dvou hodinách lyžování jsme jeli vlakem na Hlavní nádraží, odkud jsme podnikli procházku na Václavské náměstí, kde jsme se občerstvili v McDonald’s. Pak už následovala pouze cesta metrem na Ládví, kde jsme měli rozchod.
Dominika Cibulková, 8.A
Pražské parky a zahrady - Kampa a Petřín
Ve středu 18. října v 8:00 hodin jsme s panem učitelem Černohorským jeli na Kampu a Petřín. Náš den začal procházkou Ďáblickým hájem na Ládví. Poté jsme nastoupili do metra C. Vystoupili jsme na stanici Florenc a pokračovali přestoupením do metra B. Jeli jsme až na stanici Národní třída, kde jsme vystoupili a dále pokračovali pěšky.
Cestou jsme viděli kostel sv. Mikuláše na Malostranském náměstí. Poté pokračujeme po Karlově mostě až na Kampu. Z Kampy jdeme po mírném svahu parkem na rozhlednu Petřín. Výstup parkem byl lehce obtížný. Krásný výhled na Prahu nám vše vynahradil. Na Petříně jsme si dali krátkou přestávku a poté sešli dolů. Vraceli jsme se opět po Karlově mostě, kde jsme potkali oborovou skupinu „Svět v barvách“.
Poté jsme pokračovali tramvají a metrem až na stanici Ládví, kde jsme měli rozchod a tam jsme potkali další oborovou skupinu „ Někde, něco, nějak“. Nakonec jsme jeli autobusem č. 103 do Ďáblic. Tam oborový den končí. Celkově se mi den moc líbil, dokonce i počasí nám nakonec přálo.
Adéla Poláková, třída 7.A
Někde, něco, nějak
Dne 18. října jsem byla s mou oborovou skupinou Někde, něco, nějak ve sportovním centru Třešňovka na curlingu. Byli jsme rozděleni na dvě skupiny, první 6. – 7. ročník a druhá skupina 8. – 9. ročník. Já byla v té první.
Na curlingu byl milý pán (děkujeme panu Petrovi J), který nám vše vysvětlil a ukázal. Všichni jsme si vyzkoušeli, jak se hází kámen z odrazového bloku a jak se před kamenem zametá, aby se led rozehřál a víc klouzal.
Speciální hala na curling je nejen na Zbraslavi, ale i například v Jičíně, Trutnově, Roztylech anebo ve Zbrojovce v Brně.
Curling je poprvé zmiňován v 16. století na místě dnešního Skotska, byl tam hrán na zamrzlých jezerech. V městě Perth byla údajně v roce 1716 napsána první pravidla. V průběhu 19. století se curling rozšiřoval dále do Evropy. Na zimních olympijských hrách se poprvé objevil roku 1924. Český svaz curlingu vznikl v roce 1990 a sídlo má v Praze.
Naši čeští závodníci v curlingu jsou například Zuzana Paulová, Tomáš Paul, Kateřina Tomanová a Anna Kubešová. Manželé Paulovi nám vybojovali účast v Pekingu v roce 2022. Tam obsadili šesté místo v soutěži smíšených dvojic.
Na curlingu jsem si to moc užila, bylo to zajímavé, ale hlavně těžké. Já jsem upřímně ani nevěděla, že takový sport existuje. Nejvíc mě bavilo klouzání po ledě.
Soňa Šavelová, 6.B
Svět v barvách - Po stopách Davida Černého
Ve středu 18. října jsme vyrazili na výpravu do centra Prahy po sochách Davida Černého. Od školy jsme jeli na Ládví, odkud jsme jeli metrem na Muzeum. Ze stanice metra jsme šli pěšky do pasáže Lucerna k soše svatého Václava na obráceném koni. Tato socha je vyrobena z polystyrenu a je natřena, aby vypadala, že je z kovu. Význam sochy Sv. Václava na mrtvém koni je, že autor sochy takto viděl tehdejší stav České republiky.
Jako druhou sochu jsme měli v plánu vidět otáčející se hlavu Franze Kafky. Ale jelikož byla rozbitá, tak jsme ji vidět nemohli. Dále jsme shlédli nad knihovnou Václava Havla na střeše domu č. 13 sochu ležící ženy, která je složena z písmen. Další sochy, které jsme viděli, byly tři ženy, jedna stojící, druhá ležící a třetí sedící na domě. Všechny tři ženy mají místo hlavy lampu. První má v ruce sklenici piva, další drží pušku a poslední má v ruce patrně velký erb s korunou.
Následující socha na naší trase byl pán visící z domu s rukou v kapse. Šestá socha byla jakoby nějaká hmota v okapu, vypadalo to jako ledvina nebo velké dítě v okapu. Další sochy jsou dva pánové, kteří čůrají. Předposlední navštívené sochy jsou velká miminka na Kampě. Miminka jsou vyrobena z bronzu a každé váží něco přes 800 kg. Miminka byla zajímavá, protože místo obličeje mají čárový kód. Tyto sochy se mi líbily nejvíce, protože jsme na ně mohli vylézt a vyfotit se na nich.
Jako poslední umělecké dílo Davida Černého byl pult v Mlýnské kavárně. Ten pult je zajímavý, protože jsou tam zalité do pryskyřice různé věci, které si místní hosté zapomněli v kavárně. V kavárně jsem si dala pomerančový džus a větrník, který mi moc chutnal. Bylo to moc příjemné zakončení exkurze. Potom, co jsme dojedli, jsme už museli jít na tramvaj, abychom se stihli vrátit do školy na oběd.
Tento oborový den jsem si moc užila, protože jsme poznali různá zajímavá místa Prahy, která jsem ještě neznala, a sochy mě nutily zamýšlet se nad různými tématy.
Maria Pokorná, 6.A