Protektorát a Operace Anthropoid - Pardubice
Můj oborový den začal před školou v 7 hodin. Odtud jsme vyrazili na autobusovou zastávku a vypravili se směrem na hlavní nádraží. V budově nádraží jsme čekali na vlak, který přijel s drobným zpožděním. Když jsme nastoupili všichni do vlaku, zjistili jsme, že vlak je plný a všechna místa k sezení jsou obsazena. Jelikož jsme neměli zakoupené místenky, museli jsme celou cestu, která trvala hodinu a půl, stát nebo sedět na zemi. Když jsme dorazili na pardubické nádraží, počkali jsme na autobus, kterým jsme jeli k Památníku Zámeček. Po chvíli chůze jsme dorazili k pomníku a také k muzeu, což byly hlavní cíle naší výpravy. Při vstupu do muzea nás přivítala milá paní průvodkyně, která nám zadala úkol, který spočíval v tom, že jsme měli poskládat dva příběhy z doby atentátu na Reinharda Heydricha. Jeden příběh byl o holčičce a druhý o statečném továrníkovi z Pardubic.
Můj příběh byl o Marii Hrdé, byla to dvanáctiletá dívka z Ležáků, za což nakonec zaplatila životem. Dozvěděl jsem se, že ji německý voják odvedl přímo z vyučovací hodiny, Odvezl ji na motorce do koncentračního tábora Chelmno (Polsko), kde ji popravili v plynovém voze společně s dalšími 10 dětmi. Zaujalo mě, že Marie měla bratra, který unikl smrti tím, že den před vypálením Ležáků odjel na nucené práce do Plzně. Legenda praví, že z Plzně utekl, schovával se v lesích a zapojil se do odboje.
Druhý příběh, který dostaly sedmé až deváté třídy, byl o Arnoštovi Košťálovi, který vlastnil hotel Veselka. V něm zaměstnával odbojáře a hostil gestapo, jehož členy zval na pití, aby je následně opil, a tím získal důležité informace. Bohužel byl tento statečný muž popraven pár měsíců po atentátu na Heydricha. Potom co jsme rozluštili příběhy, jsme se přesunuli do expozice. Zde jsme viděli různé obrázky lidí, kteří trpěli, dále jsme si prohlédli předměty, které používalo gestapo. V expozici byly také fotky největších nacistických vrahů a nechyběl krátký dokument.
Po prohlídce expozice jsme se rozloučili a vydali jsme se na zpáteční cestu do Prahy, která mi rychle utekla a v 16.30 hodin jsme byli zpět před školou. Byla to velmi dobrodružná
a zajímavá výprava, kterou nám nezkazilo ani špatné počasí. A tady můj zajímavý den, při kterém jsem se dozvěděl spoustu nových zajímavostí, končí.
Petr Fátor, VI.A
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
, |
Outdoorové sporty
Dne 8. 4. jsme se s naší oborovou skupinou Outdoorové sporty vydali na další, ale zároveň poslední oborový den tohoto školního roku. Jako téma jsme tentokrát měli Diskgolf, takže jsme se autobusem přepravili do Kbel a poté jsme pěšky došli do lesoparku Letňany. Když jsme dorazili na místo, tak nám páni učitelé vysvětlili pravidla a mohli jsme jít hrát. Pravidla jsou velmi jednoduchá, cílem hry je zasáhnout koš na co nejmenší počet hodů. Těchto košů se v lesoparku Letňany nachází celkem pět. Hází se speciálními disky, které se hází z určeného „výhoziště“. I přes nepříznivé počasí v podobě silného větru jsme si Diskgolf náramně užili. Poté co všichni měli doházeno, jsme se odebrali zpět na autobus, který nás dovezl do Letňan, odkud jsme šli zpět ke škole. Děkujeme panu učiteli Lukáši Miščíkovi a panu učiteli Petru Šímovi za dobře zorganizovaný den.
Veronika Brožová, IX.A
|
|
|
Německé osobnosti v Praze
Čtvrtý a zároveň poslední oborový den naší skupiny, která putuje po stopách německy mluvících osobností, jsme započali na největším hradním komplexu světa. Hned ráno – a díky tomu jsme se tak stali jedněmi z prvních návštěvníků areálu - jsme byly na Pražském hradě. Prošli jsme bezpečnostní kontrolou a poté už si jen užívali krás sídla hlavy ČR. Prošli jsme přes druhé nádvoří až ke katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha a na třetím nádvoří Pražského hradu jsme si vyprávěli o historii tohoto pro Čechy tak významného místa. Následně jsme se přemístili k věži Daliborce a ke Starým zámeckým schodům. Prošli jsme Malou Stranou a následně přes Mánesův most až k Rudolfinu. Odtud jsme se vydali do Husovy ulice, ve které jsme zhlédli Clam-Gallasův palác, který byl v blízkosti Klementina, které jsme navštívili minulý oborový den. Clam-Gallasův palác byl sice zcela pod lešením, ale i tak jsme si o něm dosti informací pověděli. Uvnitř tohoto barokního paláce se totiž nachází i koncertní sál. V něm v historii vystoupili dva němečtí skladatelé, kteří jsou uctíváni po celém světě. Rodák ze Salzburku, Wolfgang Amadeus Mozart, zde vystoupil v roce 1787 a rodák z Bonnu, Ludwig van Beethoven, poté v roce 1796. Když jsme se chýlili k závěru naší pražské procházky, zhlédli jsme pivnici U Zlatého tygra, ve které se najedla i bývalá německá kancléřka Angela Merkelová, když byla na návštěvě v Praze. Úplným závěrem a vyvrcholením byla zastávka na Goethe-institutu v Praze, kde jsme usedli do kavárny. Následně jsme se přemístili k metru C na stanici Muzeum.
Děkujeme našim vedoucím oboru, kteří se o nás starali v průběhu celého roku a připravovali pro nás krásný program. Děkujeme a na shledanou někdy příště na jiných pražských toulkách.
Daniel Krauz, IX.A
Výtvarné umění a jeho interpretace - malování obrazů ve škole
Na náš oborový den jsme zůstali ve škole a malovali obraz Guernica od Pabla Picassa ve stylu kubismu. Obraz jsme měli předělat do barevné verze. Na začátku jsme si řekli, co a jak. Před tím, než všichni začali malovat, jsme se o obrazu něco dozvěděli.
Poté si každý nakreslil náčrtek a překreslili jsme si jej na obraz. Já osobně jsem si i na náčrtek nandala barvy, abych věděla, jaká barva se hodí k čemu nejvíce. Obraz od Picassa mi přišel, že ukazuje všechnu tu bolest, co se tam odehrála. Do své verze obrazu jsem dala hlavu býka a naříkajícího člověka, tyto věci můžete najít na levé straně originálního obrazu. Načrtla jsem si vše, co jsem v obrazu měla a začala malovat. Nejdříve jsem obraz natřela světle zelenou barvou jako podklad a poté jsem začala vybarvovat hlavu býka, kterou jsem se rozhodla vybarvit červenožlutou barvou. Když jsem se vrhla na človíčka, trochu jsem zaváhala, ale i tak jsem tam dala modrou barvu. Pozadí jsem vybarvila odstíny zelené a obraz byl na světě.
Myslím, že kdybych malovala trochu pečlivěji, tak by to dopadlo lépe, ale jsem s tím spokojena. Musím přiznat, že když téma bylo oznámeno, tak jsem nadšená úplně nebyla a záviděla jsem osmákům a deváťákům, že mohli malovat, co chtěli, ale nakonec to nebylo tak zlé. Oborový den jsem si užila a klidně bych si to zopakovala.
Ester Urbánková, VI.A
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Turistické cíle v okolí Prahy - Jenštejn
Dne 8. 4. 2022 proběhl čtvrtý oborový den tohoto školního roku. Cílem byla zřícenina hradu Jenštejn, který se nachází ve stejnojmenné obci v okrese Praha-východ (část středočeského kraje).
Hrad Jenštejn má předpokládané založení v 30. letech 14. století. Jenštejn (německy Jenstein) znamená Jencův kámen (zakladatel Jenec z Janovic), roku 1368 byl hrad odkoupen Pavlem z Jenštejna notářem královské komory, po smrti Pavla a jeho syna Martina hrad zdědil jeho další syn Jan z Jenštejna, který provedl přestavbu hradu, brzy se však dostal do sporu s Václavem IV. A ten mu roku 1390 hrad zabavil a věnoval Zikmundovi Hulerovi. Poté hrad střídal mnoho majitelů a od konce 16. století byl neobydlený, hrad byl také poničen později za třicetileté války. Dnes zbývá v dobrém stavu pouze věž.
Sraz byl v osm hodin pře školou. Od školy jsme se vydali na zastávku Ďáblice, než jsme dorazili až na zastávku Ládví, na zastávce jsme přešli do stejnojmenné zastávky metra odkud jsme jeli až na zastávku Letňany, zde jsme vyšli z metra a nastoupili do autobusu, kterým jsme dojeli až k naší cílové zastávce Vinořský hřbitov.
Ze zastávky Vinořský hřbitov jsme prošli kolem supermarketu a rybníků Malá a Velká obůrka a kolem pár dalších menších rybníčků. Nejdříve jsme šli lesem, následně jsme pokračovali po chodníku, než jsme došli k zřícenině hradu Jenštejna, kde jsme měli trochu času na odpočinek. Poté jsme zaplatili vstupné a šli do věže. Z vrcholu byl vidět Říp i Ještěd.
Poté už byl čas se vrátit. Vraceli jsme se stejně jako jsme přijeli a vrátili jsme se ke škole okolo jedné hodiny odpoledne. Tento oborový den se mi velmi líbil.
Jiří Procházka, VII.B
|
|
|
Kultura pohřbívání – Olšanské hřbitovy
Náš čtvrtý oborový den, poslední v tomto školním roce, jsme společně strávili hned na několika hřbitovech. Navštívili jsme rozmanité druhy pohřebišť. Novinkou pro nás byly hřbitovy židovské a pravoslavné. Viděli jsme krematorium i čestná vojenská pohřebiště. Naučili jsme se mnoho nových vědomostí, poznáme např. hroby kohenů, potomků starověkých židovských kněží. Poznáme je podle symbolu žehnajících rukou. U starších náhrobků jsme procvičili němčinu, a našli jsme dokonce hrobky několika opravdických rytířů, a to jak židovských, tak křesťanských. Navštívili jsme také hrob pana prezidenta Václava Havla. Podrobnosti si přečtěte níže, zpraví vás Kamila Urbanová, žákyně třídy VII.B.
Čtvrtý oborový den – Olšanské hřbitovy
Dne 8. 4. 2022 jsme v 7:30 hodin vyrazili od školy s naší oborovou skupinou na Olšanské hřbitovy. Cesta byla delší než minule. Jeli jsme autobusem na Ládví a odtud metrem C na Muzeum, kde jsme přestoupili na linku A. Naší cílovou stanicí byla Jiřího z Poděbrad.
Vydali jsme se k prvnímu hřbitovu, který leží poblíž Žižkovské věže. Byl to Starý židovský hřbitov. U vstupní brány jsme potkali paní správcovou, která nás pustila dovnitř, i když byl hřbitov v tu dobu zavřený. Všichni kluci museli mít při vstupu pokrývku hlavy, což přikazuje židovské náboženství. Hřbitov jsme si prošli. Některé náhrobky byly v německém a hebrejském jazyce. Při odchodu nám paní ukázala historické fotografie hřbitova a řekla pár informací o historii hřbitova. Například že v roce 1960 byla zbořena velká část obvodové zdi hřbitova, náhrobky zavezeny zeminou a asi tři čtvrtiny hřbitova byly přeměněny na veřejný park – Mahlerovy sady. K další nehodě přišel hřbitov při stavění Žižkovského vysílače v letech 1985–1992, kdy byly hroby ve velkém ničeny a odváženy na skládku.
Jako druhý hřbitov jsme navštívili Pravoslavný hřbitov, který jsme prošli nejrychleji ze všech. Zastavili jsme se jen u pár hrobů, které vypadaly vzhledově jinak než ostatní.
Další zastávku jsme udělali u Vojenského hřbitova. Vedle této velké brány byly vidět jen malé náhrobky se jmény. Dovnitř jsme bohužel nešli, ale řekli jsme si zajímavosti. U konce hřbitova jsme viděli louku malých bílých křížů, kde byly pohřbeny čestné vojenské oběti I. světové války.
Jako předposlední hřbitov jsme navštívili Nový židovský hřbitov. Jako u Starého židovského hřbitova měli kluci povinnost mít pokrývku hlavy na sobě. Prošli jsme skoro celý hřbitov a hledali při tom slavné osobnosti jako např. Franz Kafka, Jiří Orten, Ota Pavel a mnoho dalších. Zastavili jsme se u hromadné hrobky, kde byly uloženy ostatky našich předků. Tam jsme si vyslechli, jaké zvyky a tradice dodržují židé při pohřbech.
Naší poslední zastávkou byl Vinohradský hřbitov. Hned jsme zamířili ke hrobu Václava Havla, kde jsme si o něm poslechli referát. Nakonec jsme se zastavili u krematoria, o kterém jsme si řekli základní informace. Ke škole jsme se vraceli stejnou cestou.
Kamila Urbanová, VII.B
|
|
|
|
|
|
|
|
||
Světová kuchyně
Naše skupina se sešla před školou a odtud vyrazila procházkou do Březiněvsi. Abychom nešli podél silnice, zvolili jsme delší trasu - cca 5 km přírodou. V Březiněvsi jsme navštívili hotel Frýdl, který se nachází u hlavní silnice. Prohlédli jsme si hotel, jeho novou přístavbu a odebrali jsme se do zahradního altánku, kde byly pro nás připravené prostřené stoly. Vzhledem k tomu, že počasí bylo ještě dost chladné, přivítalo nás při vstupu do místnosti příjemné praskání dřeva z kamen.
Pan majitel nám celou dobu vyprávěl o chodu restaurace, a hlavně nám popsal a před námi připravil jídlo, které jsme potom ochutnali. V této restauraci si potrpí na kvalitní potraviny. Nejprve dal každému ochutnat parmazán, který byl velice krémový a dobrý. Pravé italské špagety z města Gragnano (v roce 2013 byly těstoviny Gragnano označeny Evropskou unií za chráněné zeměpisné označení) nejprve v pánvi zahřál, potom přilil brandy a flamboval. Bylo to efektní, zároveň jsme se dozvěděli, proč se k flambování používá právě tento alkohol a jak se skladuje. Takto upravené špagety nasypal do velkého kola parmazánu, který se na horké těstoviny nalepil. Žáci se mohli celou dobu ptát na to, co je zajímá. Na takto oflambované těstoviny nalil pan kuchař sugo z rajčat, bazalky a dalších čtyř ingrediencí, které jsou tajné, neboť je to rodinný recept jednoho z kuchařů, který ho má od své babičky. Navrch jako ozdobu dal plátek osmaženého lilku a celé to posypal parmazánem.
Potom nám pan kuchař přinesl několik steaků. Dozvěděli jsme se, jak dlouho zrají. Jeden byl z velmi drahého masa, kterého se dovezlo do Čech pouhých 25 kg a restauraci se podařilo koupit 3,6 kg tohoto masa. Vše bylo velmi zajímavé, žáci se dozvěděli mnoho zajímavostí a jídlo jim velmi chutnalo. Byl to vydařený oborový den.
Ing. Lenka Zemanová
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Zákulisí profesionálního sportu
Během čtvrtého oborového dne jsme navštívili stadion fotbalového klubu Slavia Praha v Edenu. Na místě na nás již čekal průvodce, který nás provázel po celém stadionu a také slavistickým muzeem.
Mohli jsme se podívat, jak vypadají šatny hostů. Jako zajímavost nám průvodce ukázal, kde seděl nejslavnější fotbalista světa Lionel Messi. Do šaten domácích jsme se podívat bohužel nemohli, protože se zrovna očekával příjezd domácích hráčů. Vybavení jejich šatny je mnohem luxusnější, mají tam i vířivku.
Dále jsme se podívali na tribuny, kde sedí diváci. Tento stadion má kapacitu 19 370 diváků. Odtud jsme viděli celou plochu hřiště, na kterou se ale nemohlo. Na trávníku bylo vidět zařízení, díky kterému může tráva růst po celý rok.
Velmi mě zaujal význam barev na dresech Slavie. Bílá barva znamená fair-play, červená barva znamená srdce, červená hvězda znamená naději.
Další naše cesta vedla do sídla Českého olympijského výboru. Ten má za úkol zastupovat a zajišťovat účast České republiky na olympijských hrách. Zde jsme měli možnost poznat dvojnásobného olympijského vítěze Martina Doktora. Martin je rychlostní kanoista, vyhrál v roce 1996.
Martin Kittnar, VI.C
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Za koníčky s Ráďou – Americký fotbal
Náš čtvrtý, poslední, oborový den jsme hráli americký fotbal. Přijeli k nám dva skvělí fotbaloví hráči. Jeden z nich se jmenoval Shazzon, pochází z USA.
Začali jsme cvičením, abychom se rozehřáli. Následovaly cviky na koordinaci. Potom jsme se učili správné držení míče a šli jsme si házet. Zkusili jsme si i chytání, které bylo trochu těžší než u kulatého míče.
Na začátku hry jsme směli udělat pouze dva kroky a hned přihrávku. Až později jsme mohli běhat. Někdy nám hru ztěžoval vítr, protože odvál míč o pár metrů dál.
Bylo to fakt super. Na konci tréninku jsme si mohli vyzkoušet helmu. Nečekal jsem, že bude tak těžká. Podle mě mohla vážit tak 4 kg.
Za mě to byl nejlepší oborový den, moc jsem si tento oborový den užíval, klidně bych si ho zopakoval.
Patrik Krátký, žák třídy VII.A