Na první oborový den jsme se s naší oborovou skupinou vydali do Francouzského institutu v Praze. Čekal tam na nás zajímavý program, při kterém jsme se dozvěděli něco o Francii, francouzském jídle a také o francouzštině.
Když jsme přišli, přivítala nás paní, která tam pracuje a byla s námi celou dobu.
Potom přišlo na řadu jídlo. Jako první jsme dostali malou bagetu, na které bylo uzené maso. U toho jsme se bavili o tom, jak se dříve uchovávalo maso, když ještě nebyly ledničky. Dozvěděli jsme se, že se maso například udilo, aby déle vydrželo.
Potom jsme dostali tácy a mohli jsme si vybrat různé druhy sýrů, salámů a dalších věcí. Bylo tam opravdu hodně druhů a každý si mohl vybrat, co chtěl. Paní nám také vyprávěla o francouzských sýrech a o tom, jak důležitou součástí francouzské kuchyně jsou.
Nakonec jsme dostali něco sladkého. Byly tam různé francouzské koláčky a také croissanty… Myslím, že sladká část byla také velmi dobrá a většina z nás si ji užila.
Během návštěvy jsme se také učili zajímavá francouzská slovíčka a hlavně různá slovní spojení, která nejdou přeložit úplně doslova. Paní nám například vysvětlovala, že některá francouzská spojení mají v češtině úplně jiný význam. Bylo to docela vtipné, protože doslovný překlad někdy zněl opravdu zvláštně. Díky tomu jsme se ale naučili několik nových výrazů a zároveň jsme se pobavili.
Naší skupině ale nejvíce chutnaly bagety. Byly tak oblíbené, že paní musela dokonce zavolat, aby nám přinesli další várku. Myslím, že to bylo docela dobré znamení, protože jsme si na nich opravdu pochutnali.
Po jídle jsme se šli podívat do galerie, která se nacházela pod restaurací. Byly tam různé obrazy a další umělecká díla. Bohužel si už přesně nepamatuji, jak se malíř jmenoval, ale bylo zajímavé si galerii prohlédnout.
Potom už naše návštěva skončila a vydali jsme se pryč. Celá návštěva se mi líbila, protože jsme se dozvěděli něco nového o Francii, ochutnali jsme různá francouzská jídla a zároveň jsme se naučili několik zajímavých francouzských frází. Nejvíce mi asi chutnala bageta, salám a také sladké pečivo. Celkově to byl podle mě zajímavý a trochu jiný způsob, jak se dozvědět něco o Francii.
Vivien Tišťanová, 9. B
Celkem se nás sešlo dvanáct, z toho pouze dvě dívky, zbytek chlapci. Jako první jsme se v úterý 29. 9. 2026 setkali na stanici metra Ládví, odkud jsme jeli metrem a následně autobusem do Leteckého muzea Kbely.
Z internetových stránek Vojenského historického ústavu Praha jsem se dozvěděla, že muzeum letadel ve Kbelích bylo založeno v roce 1968 na území první letecké základny v Československu. Patří k největším leteckým muzeím v Evropě, protože má ve sbírce 275 letadel. Některé z nich jsou vystaveny v krytých halách, jiná stojí venku a některá jsou uložena v depozitáři. Spousta letadel patří ke světovým unikátům a několik jich je stále letecky schopných.
Ještě před tím, než jsme navštívili samotné muzeum, jsme se šli podívat do expozice v hangárech Staré Aerovky. Zde jsme viděli stará letadla spolu s historickými vozy, které začala značka Aero vyrábět ve 30. letech 20. století. Součástí byly i informační tabule s historií automobilů. Auta jsou pouze vypůjčená od soukromých majitelů, kteří s nimi jezdí na veteránské akce. V areálu se nesmělo fotit, ale na stránkách měli moc pěknou fotografii, tak jsem ji použila pro představu.
Po hangárech Staré Aerovky jsme se vydali do samotného muzea. Ve venkovních prostorách je k vidění mnoho historických letadel, helikoptér i jeden automobil značky Tatra na pohonné hmoty letadel. K vidění jsou také vyřazené letouny pro cestování prezidentů ČR.
V krytých halách jsou vystaveny stíhací letouny, velmi historická letadla, výzbroj vojáků i jejich uniformy a vyznamenání, která dostali. V těchto prostorách se také nesmělo fotografovat. Nejvíce mě zaujal hlavní hangár svou velikostí a s letadly zavěšenými nad hlavou.
Po prohlídce jsme se autobusem vrátili na stanici metra Letňany, kde jsme měli rozchod. Celý oborový den jsem si moc užila a dozvěděla se něco nového i do dějepisu.
Adéla Matoušková, 7. B
Na prvním oborovém dni jsme s naší oborovou skupinou jeli na Kampu, kde jsme se zastavili u Karlova mostu a popovídali jsme si o jeho dějinách, dozvěděli jsme se, že Karlův most byl založen 1357 9. 7. v 5.31 h. Poté jsme se šli podívat k domu U Černé Matky Boží. Cesta pokračovala přes Staroměstské náměstí, kde jsme se zastavili u Orloje, a pan učitel nám vyprávěl o domu U Kamenného zvonu, kde se narodil Karel IV., došli jsme k Prašné bráně a poté šli na Václavské náměstí, odkud jsme se vydali na zpáteční cestu domů.
Oborový den se nám moc líbil a těšíme se na další.
Bianka Štemberová, Natálie Kuběnová 9.B
Dne 29. září jsem vyrazila se svou oborovou skupinou Kámen, nůžky papír navštívit Letohrádek hvězda. Letohrádek hvězda se nachází v Praze 6 v Liboci. Stojí uprostřed velkého lesoparku, kterému se říká Obora. Procházeli jsme se krásným parkem, kde rostla spousta starých stromů, kde žijí ptáci a také je tu hezká naučná stezka. Zámek je postavený do tvaru hvězdy. A proč má vůbec tvar hvězdy? Protože Ferdinand Tyrolský, který ho sám navrhl, se zajímal o vědu, umění a tajemství vesmíru. V té době lidé věřili, že tvary staveb mají velkou moc. Dočetla jsem se, že hlavními důvody, proč zvolil šesticípou hvězdu, jsou: zaprvé harmonie a rovnováha – šesticípá hvězda vznikne spojením dvou trojúhelníků. Jeden ukazuje špičkou nahoru a druhý dolů. Pro tehdejší lidi to symbolizovalo spojení dvou protikladných sil, které jsou spolu v dokonalé rovnováze například nebe a země. Za druhé čtyři přírodní živly. Letohrádek má celkem čtyři patra od sklepa až po střechu. Každé patro představovalo jeden živel: země, voda, vzduch a oheň. A zatřetí vesmírný řád. Celá budova je postavená podle přesných matematických pravidel. Princ věřil, že když dům postaví takto dokonale, bude stavba zachycovat pozitivní energii z vesmíru.
A co jsem v Letohrádku hvězda viděla? Nejsou tam žádné postele nebo starodávný nábytek, ale spousta zajímavých věcí rozdělených do několika pater. V podzemí v suterénu je k vidění velký model bitvy na Bílé hoře, tam jsem ale bohužel nebyla. V přízemí je stálá expozice o panovníkovi Ferdinandu II. Tyrolském. Dozvěděla jsem se tu, jak celý letohrádek sám navrhl. Také jsem tam viděla historické plány stavby a staré předměty. Nejvíce mě zaujaly stropy, jak byly vyštukované. Bylo to umělecké dílo. Jsou pokryty nádhernými detailními bílými plastickými vzory, které vyobrazují postavy z řeckých a římských bájí a bájná zvířata. V prvním a druhým patře je Muzeum literatury. Viděla jsem zde náčrtky ve skicácích. Nejvíc mě zaujaly náčrtky o Českém ráji, protože v Českém ráji máme chalupu. Byly zde i staré vzácné knihy, malované obrázky, které byly pověšené na zdi. Také tam byly sochy a plány stavby. Líbil se mi také sádrový vylitý model samotného Letohrádku Hvězda. Přemýšlela jsem nad tím, jak tento model mohli takto vyrobit. Výlet se mi moc líbil a už se těším na další oborový den.
Tereza Slováková, 6. A
Ráno jsem přišla do školy v 9 hodin. Šla jsem do třídy 8. B, kde nám začínal oborový den. Paní učitelka Rumlová řekla, že budeme vyrábět věnce. Pak nám ukázala, jak to máme dělat.
Potřebovali jsme k výrobě věnců polystyrenový kruh, hůlky a látku a z té jsme potom stříhali čtverečky.
Měli jsme výběr asi z dvaceti druhů látek a mohli jsme je při zdobení různě kombinovat.
Vzali jsme kruh a na něj jsme dali čtvereček látky a hůlkou jsme vtlačili látku do kruhu. Tak jsme pokračovali, až byl věnec celý ozdobený.
Seděla jsem vedle své spolužačky, která se jmenuje Veronika. Vzájemně jsme si pomáhaly. Měli jsme malou přestávku na svačinu a WC.
Zdobení věnce mi trvalo asi 2 hodiny, docela mě to bavilo a každému bych doporučila si to zkusit. Je to zábava a výsledek je krásný věnec, který se moc líbil mojí mamince.
Konec oborového dne byl ve 12 hodin.
Veronika Žežulíková, 6. A
Dne 29. 9. 2026 jsme se s naší oborovou skupinou vydali do planetária v Hradci Králové. Cesta do Hradce byla dlouhá, ale úspěšně jsme ji zvládli. Potom jsme jeli autobusem do Nového Hradce, odkud jsme šli pěšky do samotného planetária.
Uvnitř planetária byly vystavené modely z papíru, například rakety, družice, kosmické sondy, kosmické lodě. Byla tam také kanadská družice a spousta dalších vědeckých družic, včetně kometárních sond a planetární sondy. Nad schody na stropě visely modely všech planet naší sluneční soustavy. Velice mě zaujala ukázka fungování termovizní kamery a to, jak se mění teplota těla a oblečení i při pohybu trikem. Po chvilce jsme šli do sálu, kde jsme měli tři programy. V prvním programu nám pán ukazoval různá souhvězdí, například Velkou medvědici, Malé medvídě, Malý a Velký vůz. To bylo zajímavé, protože sama na obloze poznám pouze Velký vůz. Po prvním programu následoval rovnou druhý program, kde nám průvodce říkal, že patnáct až třicet pět kilometrů nad zemí ve stratosféře je ozonová vrstva, která chrání naši planetu Zemi před škodlivým UV zářením. A také, že sluneční paprsky přistanou na Zemi za 8 minut. V rámci třetího programu nám pustili film, který se jmenuje Explorer.
Zhlédnutím filmu o vesmíru naše exkurze v planetáriu skončila a šli jsme si vzít batohy z šatny. Jelikož nám zbyl čas, pokračovali jsme ještě do vedlejší hvězdárny, kde jsme se byli podívat dalekohledem na Slunce. To samozřejmě není možné přímo, jelikož hrozí riziko oslepnutí silným paprskem. Sílu paprsku nám průvodce ukázal tak, že umístil černý papír před dalekohled a ten asi za pět vteřin vzplál. Samozřejmě nám zbyl prostor i pro nákup suvenýrů, jako jsou 3D magnety, turistické vizitky a další věci. Tím náš program končil a čekala nás cesta zpět, autobusem na nádraží a vlakem do Prahy. Protože mám ráda hokej, nemohla jsem si nevšimnout hradecké ČPP Arény, okolo které jsme také projížděli.
Lucie Bocánová, 7. B
V rámci prvního oborového dne se naše skupina vydala na opravdu netradiční výpravu – do staré čistírny odpadních vod v Praze-Bubenči. A rozhodně jsme nezůstali jen u prohlídky!
Prohlédli jsme si historické parní stroje, které nám připomněly, jak technika fungovala v minulosti. Potom jsme navštívili pražské stoky a kanály. Čekala nás nejen procházka temným podzemím, ale dokonce i plavba na voru.
Zpět jsme šli pěšky přes Stromovku. Ani tady nás ale příroda nenechala jen tak projít. V jednom z místních rybníků jsme objevili raky, takže jsme měli možnost zakončit den pozorováním živé přírody.
První oborový den jsme si všichni náležitě užili a už teď se těšíme, co nám přinese ten příští.
Simona Sedlářová
Dne 29.9 jsme byli na prvním oborovém dni. Prvních pár minut nám pan učitel říkal, jak sestříhat video. Ukazoval nám to na prezentaci z Wordu.
Potom nám pan učitel řekl, že se máme rozdělit do skupin po třech lidech a vybrat si téma, co budeme natáčet. Já jsem ve skupině s Matviyem a Matyášem. Šli jsme ven před školu a vymýšleli, jak to natočíme. Pak jsme se rozhodli, jak to budeme natáčet a co budeme natáčet. Vymysleli jsme si název, a jak to bude probíhat. Název našeho videa je Kid got lost in backrooms.
Rozhodli jsme se, že děj bude o klukovi, který byl naštvaný z testu, který byl moc těžký a dostal špatnou známku. Kluk šel ze školy a hodil test na zeď. A test proletěl zdí. Kluk si myslel, že to byl nějaký portál a rozhodl se, že projde zdí taky. Kluk se propadl zdí a spadnul na zem. Potom se ve zprávách povídalo, že zmizel 12letý kluk, naposledy spatřen, když šel ze školy.
Natáčeli jsme to z telefonu a pak sestříhali v capcutu a pan učitel nám ještě říkal, že na to můžeme použít aplikaci canva. Natočili jsme 5 videí. První video bylo, jak kluk hodil test na zeď. Druhé video bylo, jak test spadl do backrooms. Třetí video bylo o tom, jak se kluk rozčiloval, že mu zmizel test, protože ho potřeboval. Čtvrté video, jak kluk spadl do backrooms. Páté poslední video bylo, jak ve zprávách mluvili o tom, že se ztratil 12letý kluk. Něco jsem už o stříhání věděl, ale přesto bylo sestříhat to video trochu těžké.
Tento oborový den se mi líbil. Těším se na ostatní dva oborové dny.
Rudolf Koudela, 6. A
