„Takže ty už jdeš v září do školy? To už ti to začne, viď?“ Tak tyhle věty nebo jim podobné slyšel před nástupem do první třídy snad každý z nás. Jenže možná málokterého dospělého v té chvíli napadne, že i pár takto dobře myšlených slov stačí k tomu, aby se v některém předškoláčkovi probudily obavy nebo dokonce strach z neznámého. „Co mi vlastně začne?“ A protože se říká, že není nic lepšího, než si na strach sáhnout, vypravily jsme se s letošními absolventy mateřské školy podívat, jak to vlastně v té velké škole chodí. Aby věděli, že se není vůbec čeho bát. Paní učitelky prvních tříd si naše děti hned po příchodu rozdělily a v podstatě je ihned zapojily do výuky. Než ale všichni usedly do opravdových lavic, hezky se všem ostatním představily. Třeba se vám to nezdá, ale už tohle „antré“ vyžadovalo kus odvahy. Promluvit sám za sebe před těmi „velkými“ prvňáky. Ale nutno říci, že to všechny děti zvládly naprosto suverénně. A pak přišla na řadu opravdová matematika. Utvořit trojice z barevných knoflíků, doplnit chybějící číslice, zapojit logické myšlení při doplňování číselné řady a spousta dalších úkolů, se kterými si děti s pomocí prvňáčků poradily na jedničku s hvězdičkou. Vždyť plno věcí znaly už ze školky. Navíc paní učitelky byly moc milé a pořád je chválily. A když se pak ozval zvonek, který hlásil přestávku, vypadalo to, že se málokterému předškolákovi chtělo odejít. Přesto si ale venku před školou všichni vydechli a s radostí se vraceli do školky užít si ještě pár bezstarostných týdnů. Jedno je ale jisté. Z té velké školy už nikdo z nich nemá strach, protože už poznaly, že i tam je to vlastně príma.
Za ďáblickou školu Šárka Hrdličková, učitelka MŠ
